Jednička nejdokonaleji proniká každé číslo, jest společnou měrou všech čísel, zřídlem jejich i počátkem. Každé číslo v sobě obsahuje, jest prosta vší mnohosti, je vždy táž a neproměnná; proto také, je-li sama sebou násobena, nic nedává, leč sebe samu. Ač sama je prosta všech částí, přece je dělitelná. Dělením se neštěpí, nýbrž násobí, to jest, vznikají z ní samé jedničky; žádná však z těchto jedniček není nad celek větší, ani menší, neboť každá nová vzniknuvší jest celou původní.

(Jindřicha Cornelia Agrippy z Nettesheimu, ozbrojeného vojska rytíře pasovaného, obojího práva i medicíny doktora, Jeho Svaté Milosti císařské rady a archiváře Okultní Filosofie kniha druhá).

Jednička.... jednota..... Bůh čili Ten, který JE.
Všechno, co existuje, bylo nejprve v něm obsaženo jako idea a teprve později zformováno v našem hmotném světě. I když zanikne hmotný tvar jakéhokoli předmětu (včetně nás lidí), předmět sám o sobě nezanikne, bude dál existovat v JE (tj Bohu).

Při svých úvahách vycházím ze dvou aspektů Boha:
1. je všudypřítomný
2. je nedělitelný

Napadly mne dva možné způsoby tvoření. A. Bůh, který tvoří, tvoří v sobě, jaksi se vnitřně uspořádává a formuje, a vše, co vzniká, je v něm a žije v něm, a protože v Bohu nemůže být nic nedokonalého, vše, co v něm je, je jako sám Bůh. B. Bůh, který tvoří, tvoří jaksi ne v sobě, ale mimo sebe, ale vše, co z něj bylo stvořeno, je jako sám Bůh - viz o dělení jedničky.

Jsme bohové - ale jelikož máme na sobě hmotná těla, některé božské aspekty se projevují či působí jinak. Proto křesťané svým tvrzením, že při křtu dostáváme dar Ducha Svatého, buď neříkají úplnou pravdu, nebo - což je horší - si sami pravdu neuvědomují. Duch Svatý je celým úplným Bohem stejně tak jako Bůh Syn a Bůh Otec. Bůh je nedělitelný, nemohu proto dostat jen část Boha, nýbrž a pouze Boha celého a úplného. A je-li ve mě úplný a celý Bůh, lze říci: já = Bůh. A je-li Bůh všudypřítomný, jak mohu dostat něco, co už mám? Nejsou slova "získat dar Ducha Svatého" spíše jen vyjádřením, že křtem v sobě znovu nalézáme již zapomenutého Boha, na němž v nás - obrazně řečeno - za dlouhá léta zapomnění uvázly vrstvy prachu? Neznamená to jen uvědomit si své vlastní božství?

Přijmout své božství není jednoduché a ne každý to dokáže. Přijmutím svého božství, dalo by se říci uvědoměním si, že jsme plně Bohem, znamená jistě získat velkou moc, ale také velkou odpovědnost. Být Bohem neznamená jen dokázat velké věci, ale především milovat bez jakýchkoliv podmínek ostatní tvory takové, jací jsou - s jejich dobrými i špatnými stránkami, a všechno to další, co z lásky vyplývá - pomáhat nezištně a bez nároku na odměnu, ponechat druhým svobodu rozhodnutí, ať už se rozhodnou pro nás nebo proti nám. Ne každý dokáže mít rád někoho, kdo otevřeně vystupuje proti němu.

Já jsem Bůh - a kdo je míň?