Pimpinella

Pimpinella

Stránky o rostlinách (převážně jedovatých) a magii...

Bedrník obecný

Bedrník obecný

Pimpinella Saxifraga
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Úvod
 
-         nelze vymezit žádnou ostrou hranici mezi jedovatými a léčivými rostlinami. Z mnohých prudce jedovatých rostlin dnes získáváme cenné, vysoce účinné látky - např. rulík, blín, durman, náprstník, oměj, ocún atd.
-         rostliny obsahují účinné látky, které blahodárně působí v malém množství, ale ve větším množství působí jako jedy
-         u jedovatých rostlin nemusí být všechny části rostliny stejně to­xické, některá část může být prakticky zcela netoxická a sloužit jako zdroj potravy (např. hlízy bramboru)
-         toxicita rostliny nebo její části nemusí být a nebývá stejná bě­hem jejího individuálního vývinu nebo během vegetačního obdo­bí, může se měnit i během jediného dne
-         obsah toxických látek může velmi značně kolísat v závislosti na prostředí, zejména na podmínkách půdních, klimatických nebo povětrnostních
-         některé toxické látky se běžnou kuchyňskou úpravou (varem) ničí a takto upravené části rostlin je pak možné bez problémů po­žívat (např. fazole), mnohé rostlinné jedy ztrácejí sušením účinnost, jiné však jsou vůči různým vnějším vlivům  velmi stabilní a zachovávají si svou jedovatost dlouhou dobu.
-         i jinak netoxické rostliny mohou vyvolat u zvlášť citlivých lidí  po doteku, požití nebo vdechnutí prudké alergické reakce
-         mnohé látky mají v malých množstvích psychoaktivní účinky
 
 
Základní pojmy
 
Jako toxickou látku (jed) označujeme každou látku, která i v minimálním nebo malém množství na základě svých chemických a fyzikálně chemických vlastností po vstřebání poškodí živočišný organismus. Za jed se nepovažují látky, které škodí na základě svých výlučně fyzikálních vlastností, např. mechanicky. Do jedů se nezahrnují ani choroboplodné mikroorganismy a jimi produkované toxiny.
 
Toxicita látek se obvykle vyjadřuje jako množství látky potřebné k dosažení toxického účinku. Jen výjimečně je přímo úměrná dávce. Závislost může být exponenciální nebo má křivka závislosti esovitý tvar (tj.od nuly roste konvexně, prochází inflexním bodem a roste konkávně).
 
Minimální smrtelná dávka [dosis letalis minima] je taková dávka, která usmrtí jedno zvíře ve větší zkušební skupině (souboru). Maximální smrtelná dávka [dosis letalis maxima] je nejmenší dávka, která usmrtí všechna zvířata v souboru. Střední smrtelná dávka [dosis letalis media] je dávka, při níž je usmrcena polovina zvířat. Při dostatečně velkém souboru není tato hodnota ovlivněna individuálními vlastnostmi zvířat. Při aplikaci na člověka je však nutné pamatovat na to, že existují někdy výrazné mezidruhové rozdíly v hodnotě střední smrtelné dávky, které mohou být až řádové.
 
Akutní otrava je stav po jednorázovém požití jedovaté látky, případně po požití opakovaném po krátké době, charakterizovaný jako prudká otrava a ohrožující základní životní funkce organismu. Chronická otrava je způsobena opakovaným příjmem jedovaté látky v malých dávkách po dlouhé období (týdny až roky).
 
Antidotum (protijed) je látka, která neutralizuje účinek jedu. Principem může být např. vytěsnění jedu z cílové struktury, urychlení odbourání jedu apod.
 
 
Tvorba rostlinných jedů
 
Rostlinné jedy jsou produktem sekundárního metabolismu rostlinné buňky. Sekundárním metabolismem se rozumí biochemické reakce, jež nejsou pro život buňky nezbytné. Rostlinné jedy jsou tedy „odpadním" produktem a buňky je skladují v oddělených kompartmentech. Příkladem takového kompartmentu je vakuom (soustava vakuol) nebo idioblasty (buňky specializované na hromadění těchto látek).
 
Rostlina může mít jednu jedovatou látku nebo několik. Známe tak látky základní, které mají na otravu podstatný vliv, a látky průvodní nebo vedlejší, které do otravy zasahují menší měrou. Dále jsou ještě i látky balastní, které jsou bez účinku.
 
Rostliny jsou tedy kombinací látek, které ve svém celku působí více a jinak než součet jednotlivých částí. Zdánlivě nadbytečné průvodní látky podporují lepší vstřebání hlavní substance organismem. Příkladem je konvalinka - v běžném komerčním preparátu činí podíl konvallatoxinu asi 60%, podíl doprovodných látek 40%. Ale právě tyto doprovodné látky zvýší účinnost hlavní složky až 500x v protikladu k účinnosti samotného konvallatoxinu.
 
 
Toxikologicky významné látky
 
1)      Silice (éterické oleje) vyvolávají specifickou vůni rostlin. Mohou se vyskytovat ve všech částech rostliny. Jsou těkavé (při pokojové teplotě se vypařují), ve vodě nerozpustné. Většinou jsou kapalné a bezbarvé. Získáme je nejlépe destilací ve vodní páře nebo pomocí lihu.
Ve svém působení jsou nejednotné. Následuje výčet vlastností různých silic:
-         mají desinfekční a antiseptický účinek (např. kmínová, fenyklová, mátová, mateřídoušková silice)
-         dráždí kůži, způsobují zčervenání a pocit tepla (např. terpentinová, hořčičná silice)
-         dráždí žaludeční sliznici
-         uvolňují křeče hladkého svalstva trávicího traktu (máta, heřmánek, česnek, cibule etc)
-         negativně ovlivňují funkci ledvin (např. thujon v cypřišovitých, pulegon v hluchavkovitých, apiol, safron a myristicin v miříkovitých, vavřínovitých a muškátovníkovitých)
 
2)      Alkaloidy jsou báze obsahující dusík, mnohdy vázané na organické kyseliny. Jsou poměrně rozšířené, zpravidla se vyskytují ve formě solí organických kyselin a často mají velmi silné účinky. Jsou zásadité, při vyšších teplotách a za normálního tlaku se obyčejně rozkládají. Některé jsou rozpustné ve vodě a alkoholu, jiné v uhlovodících (olejích). Do této skupiny patří nejsilnější rostlinné jedy - kurarové alkaloidy, atropin, nikotin, koniin aj. Patří sem i velké množství návykových látek, jako je morfin, kodein a heroin.
 
3)      Aminokyseliny. Jejich toxicita není zpravidla velká, pouze jejich stálý příjem nebo špatný zdravotní stav umožňují rozvinutí metabolického poškození. Mnoho aminokyselin má ve své molekule selen záměnou za síru a otrava může vzniknout v důsledku kumulace selenu. Jsou rozpustné v polárních rozpouštědlech (voda, alkohol).
 
4)      Glykosidy jsou deriváty sacharidů, které se vyskytují pouze v rostlinách. Štěpí se na cukr a necukernou složku, tzv. aglykon. U rostlin hrají důležitou roli při detoxikaci, protože lipofilní toxické látky se po navázání cukru stávají rozpustnými ve vodě a snáze vylučitelnými. Jsou bezbarvé, jen zřídka barevné, převážně neutrální reakce. Jsou rozpustné v alkoholu a ve vodě. Jejich působení je nejednotné:
-         ovlivňují činnost srdce. (konvallatoxin)
-         působí jako projímadla
-         jsou výrazné primární fotosenzibilizátory (zvyšují citlivost pokožky na sluneční světlo).
-         jsou vysoce dráždivé - způsobují záněty pokožky, podráždění žaludku a střev s následným průjmem, ve větších dávkách i poškozují ledviny (thioglykosidy, saponiny). Vyskytují se např. u brukvovitých
-         některé jsou prudce jedovaté (paridin, cyklamin).
 
5)      Rostlinné kyseliny - např, kyselina oxalová (štavelová) u mnoha čeledí např šťavelovitých, rdesnovitých, merlíkovitých, kyselina parasorbová v jeřábu ptačím.
 
6)      Polyacetylenové sloučeniny jsou typické pro některé houby a rostliny čeledi miříkovitých (rozpuk jízlivý) a hvězdicovitých (pelyněk). Patří sem např. cikutoxin způsobující otravy pikrotoxinového typu (tlumí inhibiční neurony, výsledkem čehož jsou spontánní křeče).
 
7)      Terpeny tvoří podstatnou složku silic a jsou nerozpustné ve vodě. Vykazují silný dráždivý účinek na pokožku (např. andromedotoxin pryšovcovitých). 
 
8)      Proteiny a peptidy. Tyto látky mají schopnost srážet erytrocyty, ovlivňují dozrávání lymfocytů a působí na rakovinné buňky. Patří sem např. ricin z čeledi pryšcovitých, abrin, robin a fasin ze semen bobovitých. a viskotoxiny jmelí.
 
 
Účinky toxických látek na organismus
 
Obecně se za jedovatou látku považuje taková látka, která se svým účinkem na organismus projeví během několika minut, nejvýše během několika hodin. Existuje však mnoho toxických látek, které působí na živé buňky značně pomalu a teprve po několika letech vedou ke smrti organismu.
 
Reakce na jed bývá různá v závislosti na citlivosti organismu k danému typu látky. Pokud je člověk oslaben chronickou chorobou, pokud nemá dostatečně funkční játra nebo ledviny, projevy otravy mohou být patrné mnohem dříve než u zdravého organismu. Obecně platí, že malé dítě (starý člověk) bude mít vážné projevy otravy po dávce, která u dospělého člověka způsobí jen malé zdravotní potíže.
 
Rozdílná reakce může být způsobena také rozdílným obsahem jedů ve stejné hmotnostní jednotce u různých částí téže rostliny. Některé části rostliny mohou být výrazně jedovatější než jiné. Obsah jedu také závisí na vegetačním období, na klimatických a na půdních podmínkách atd. Jsou známy také případy, kdy některé populace daného druhu produkují jedy a jiné nikoliv.
 
1.      Účinek na nervový systém
Nervový systém je somatický (volní) a vegetativní (na vůli nazávislý). Bez somatického systému může organismus existovat, ale není schopen přežít bez vegetativního systému. Postižen je především vegetativní systém, kdy vzniká disharmonie parasympatiku (zvyšuje činnost střev, zpomaluje srdeční činnost. Je obvykle aktivován v klidu, např. po jídle) a sympatiku (má opačné účinky než parasympatikus, aktivuje se např. ve stresu). Ovlivňují rychlost a koordinaci kontrakcí svaloviny obojího typu. Některé jedy vyšších rostlin mohou při chronické intoxikaci způsobovat poškození mozku a nervového systému. Patří sem např. náprstníkové glykosidy, alkaloidy rulíku, durmanu a blínu.
 
2.      Účinek na dýchací systém
Normální frekvence dýchání se řídí rytmickým střídáním impulsů od vegetativního nervového systému. Hlavním řídícím faktorem je množství oxidu uhličitého v krvi, na které reaguje dechové centrum mozku. Při otravách může dojít k jeho útlumu, což je typické zejména pro některé laktony čeledi hvězdicovitých, pro kukurbitaciny, cytisin, kolchicin a některé další rostlinné jedy.
 
3.      Účinek na cévní systém
Některé toxické látky mohou vyvolat poruchu srážení, jiné naopak mohou aglutinovat (shlukovat) erytrocyty a další způsobují rozpad červených krvinek.
 
4.      Účinek na játra
Mnoho toxických látek přicházejících krevním oběhem z trávicího systému játra poškozuje. Poškození jater může být akutní a okamžitě smrtelné, nebo pozvolné s progresivním průběhem po různě dlouhou dobu. Látky, které jsou játry detoxikovány postupují dále do ledvin, kde mohou způsobit vážné škody. Patří sem např. toxiny starčeku.
 
5.      Účinek na ledviny
Mnohé z rostlinných jedů vyvolávají záněty ledvin. Příkladem je berberin, sabinen, protoanemonin a další.
 
6.      Účinek na trávicí ústrojí
Stěna žaludku vstřebává některé jednoduché látky (voda, alkohol, jednoduché glycidy), které se dostávají do krevního oběhu. Častým projevem intoxikací je zvracení (vomitus), který je vyvoláván celou řadou rostlinných jedů, ale také pomocí psychického nebo jiného jevu, protože jde o reflexní reakci. Jinými příznaky intoxikace je narušení rychlosti průchodu tráveniny trávicím systémem, narušené natrávení potravy či extrakce vody z ní (průjem, zácpa). Také přítomnost jiných bakterií nežli typických pro střevní mikroflóru může způsobit intoxikaci.
 
7.      Účinek na svaly
Toxické látky působící na nervový systém mohou vyvolávat efekty, které se projevují v rychlosti, koordinaci a kontrakci hladké i příčně pruhované svaloviny. Např. pikrotoxin způsobující spontánní křeče.
 
  
Zvláštní projevy toxicity
 
Zvláštním projevem toxicity některých látek včetně látek produkovaných rostlinami je jejich zásah do genetického aparátu buňky. Změna struktury DNA nebo zásah do mechanismu exprese generické informace vyvolá mutace, poruší regulaci buněčného děleni (kancerogenita) a pokud je zasaženo toxickou látkou embryo, pak mo­hou vzniknout anomálie v jeho vývoji (teratogenní účinky).
 
Některé rostlinné látky, často jinak netoxické, mohou vyvolat u dis­ponovaných osob i v nepatrných dávkách stav zvýšené citlivosti orga­nismu, který se nazývá alergie. Alergická reakce se projevuje různým způsobem (dermatitida, kopřivka, astmatický záchvat, prudký zánět sliznic apod.) a v krajním případě může vést k šoku i smrti.
 
Toxické působení nemusí být vždy vážné nebo dokonce tragické. Mohou to být někdy jen nepříjemné stavy, jejichž příčinu si ani neuvědomujeme. Např. různé kožní alergické stavy.
 
 
Příklady jedovatých rostlin
 
Mezi nejjedovatější rostliny patří: Kýchavice bílá (Veratrum album), Náprstník červený (Digitalis purpurea), Ocún jesenní (Colchicum autumnale), Oměj šalamounek (Aconitum napellus), Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa) a Tis červený (Taxus baccata)
 
Dalšími jedovatými rostlinami jsou např. durman obecný (Datura stramonium), blín černý (Hyoscyamus niger), rulík zlomocný (Atropa belladona), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), dymnivka dutá (Corydalis cava), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), bolehlav plamatý (Conium maculatum), brčál barvínek (zimolez menší) (Vinca minor), čemeřice černá (Helleborus niger), břečťan popínavý (Hedera helix), dřišťál drác (Berberis vulgaris), konvalinka vonná (Convallaria majalis), lobelka nadmutá (Lobelia inflata), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), pivoňka lékařská (Paeonia officinalis), routa vonná, zahradní odrůda (Ruta graveolens), štědřenec zlatý déšť (Laburnum anagyroides), vlaštovičník větší (Chelidonium majus) a jiné.
 
 
Zdroj:
Průvodce přírodou: Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny
Jiří Svršek: Rostlinné jedy I.-III., pro čas. Natura, roč. 1997
Wikipedie
Internet (viz rubrika Zajímavé odkazy)
13.07.2012 16:24:51
larkinh
~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Rozbouřené moře 1.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore,
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent.
It looked as if a night of dark intent
Was coming; and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last 'Put out the light' was spoken.
Rozbouřené moře 2.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one